Klíčový vliv na úspěch či neúspěch strategie udržitelnosti ve firmě mají její zaměstnanci. Jednou z cest, jak aktivně zapojit zaměstnance do realizace udržitelných cílů, je systematické zvyšování jejich kompetencí v této oblasti. V tom pomáhají tzv. KPI (key performance indicators), tedy ukazatele výkonnosti. Ty dosud firmy používaly jako obecný nástroj rozvoje a hodnocení zaměstnanců. Ukazuje se však, že mohou dobře posloužit i specificky pro zavedení udržitelnosti do firemní praxe a kultury. Jak tedy taková KPI udržitelnosti ve firmě nastavit?

Pojměte KPI udržitelnosti jako prostor pro rozvoj nových kompetencí zaměstnanců

V případě nastavení udržitelných KPI pro zaměstnance je vhodné začít cestou systematického vzdělávání v této oblasti. Konkrétní kompetence zaměstnance v udržitelných aktivitách a projektech se budou výrazně lišit dle toho, jaké má o udržitelných tématech povědomí a jak aktivně se do nich zapojuje. Zatímco někteří zaměstnanci tak začnou svou práci na udržitelných KPI vzděláváním, jiní (ti, kteří už mají o tématu udržitelnosti silné povědomí) mohou již téma pomoci aktivně popularizovat uvnitř firmy jako tzv. ambasadoři. Naopak nesprávným postupem by bylo plošné nastavení udržitelných KPI např. pro celé oddělení dle pracovního zařazení nehledě na individuální vědomosti jednotlivců

Kompetence zaměstnance se budou výrazně lišit i dle typu pracovní pozice a její náplně. Tento faktor specializace je nutné zohlednit i při nastavování KPI. Jiné ukazatele výkonnosti tak budou mít zaměstnanci back office, management a vedení firmy nebo oddělení HR, marketingu, prodeje či dělnické profese. Zatímco zaměstnanci back office se mohou ve svých cílech zaměřit například na aplikování cirkulárních principů do nakupování nebo vybavení kanceláře, oddělení HR se naopak nabízí práce na zlepšení wellbeingu zaměstnanců nebo organizace interních vzdělávacích aktivit a kampaní k tématu udržitelnosti. KPI manažerů a zaměstnanců ve vedení firmy pak mohou být postavena na účasti na konferencích a eventech o udržitelnosti. Tedy v získávání informací o tomto tématu, ale i v prezentaci firmy navenek.

Naplňování udržitelných KPI pravidelně hodnoťte z ohledem na dlouhodobé firemní cíle v udržitelnosti

Důležitou součástí udržitelných KPI zaměstnanců je i pravidelné hodnocení jejich naplňování. To vám také umožní vytipovat zaměstnance, kteří se udržitelnosti věnují aktivně a do hloubky, a mohou se tak stát ambasadory udržitelnosti uvnitř firmy.

Motivujte zároveň zaměstnance, aby nastavovali svá KPI udržitelnosti dostatečně ambiciózně. Tím budou totiž posouvat pozitivním směrem celou udržitelnou strategii firmy. Hodnoťte pak pozitivně především kvalitu zapojení zaměstnanců nikoliv kvantitu. Firma může “vykázat ve svém reportingu”, že její zaměstnanci se účastnili desítek kurzů a webinářů k tématu udržitelnosti, ale to samo o sobě nemusí mít žádný reálný dopad na její udržitelnou strategii. Takto nastavené KPI je pouze formální (počet odchozených vzdělávacích kurzů) a neměří reálný přínos zaměstnance pro udržitelnost. Při nastavování KPI proto vždy mějte na zřeteli dlouhodobý a strategický záměr vzdělávání a současně pozitivního dopadu vašich zaměstnanců v oblasti udržitelnosti.

Potřebujete nastavit udržitelná KPI ve vaší firmě? Rádi vám v tomto poradíme.

Třetí blok kurzu Cirkulární ekonomika jako cesta k úsporám byl věnován dvěma zásadním tématům spojeným s cirkulární ekonomikou. Na prezenčním workshopu jsme se bavili o tom, co všechno může být greenwashing, tedy záměrné i nezáměrné klamání zákazníků a jak se mu vyhnout. Na webináři věnovaném kancelářím a stavebnictví se účastníci dozvěděli, jak se zaměřit na efektivnější provoz a proč je stavebnictví klíčovým odvětvím, kde je třeba aplikovat cirkularitu. 

Natírání nazeleno

Věděli jste, že v březnu vydaná směrnice Evropské unie zaměřená na tzv. zelená tvrzení (green claims) říká, že každé tvrzení o udržitelnosti výrobku musí být podložená třetí nezávislou stranou? Problém je totiž v tom, že momentálně firmy mnoho svých produktů prezentují jako velice udržitelné a spotřebitelé jsou konfrontováni někdy až s agresivně zelenými marketingovými strategiemi. Jak se ale ukazuje, marketingoví experti potřebují spolupracovat s kolegy z jiných oddělení, aby rozuměli, co doopravdy firma nabízí. Zároveň mezi základní faktory externí komunikace patří důvěryhodnost, transparentnost, autentičnost, srozumitelnost a sdílení pozitivních sdělení. Kolegyně z CIRA Advisory Ivana Hekerle a Jana Bábiková také představili stránku bezgreenwashingu.cz

Další prezentaci měla Petra Koudelková z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV), která se spolu se svými kolegy a komunikačním oddělením CIRAA podílela na tvorbě manuálu proti greenwashingu (ke stažení zde). Petra Koudelková představila 10 hříchů greenwashingu, jako je například skrytý kompromis, chybějící důkazy, vágnost, nebo důraz na menší zlo, a nakonec představila základní doporučení, jak se greenwashingu vyhnout. Je to vlastně jednoduché: nezapomeňte, že nemusíte mít za každou cenu vše udržitelné a říkejte jen to, co máte podložené.

Bonusem celé akce bylo, že jsme se mohli s účastníky seznámit, protože networking zkrátka v online prostoru příliš nefunguje. Takže děkujeme všem, kteří se zúčastnili, a budeme se těšit na další prezenční workshop na téma uhlíkové stopy!

Cirkulární provoz a stavby

Laura Mitroliosová (CIRAA) mimo jiné zdůraznila, že téma cirkularity je důležité pro celou firmu a obvykle přichází zespoda, ale je třeba mít také osvícené vedení. Aplikací cirkulárních principů v provozu lze totiž dosáhnout velkých finančních a environmentálních úspor. Mezi zásadní témata, na které se firmy musejí zaměřit, spadají odpady a odpadové hospodářství, nakládání s vodou a spotřeba energie. Důležité je samozřejmě také to, jak firma nakupuje, ale to bude téma dalšího webináře.

Karel Goláň z architektonického studia crea_tura představil základní čísla spojená se stavebnictvím – stavebnictví je zodpovědné za největší produkci odpadu a zároveň je velmi náročné na spotřebu materiálů. Potenciál cirkulární ekonomiky je přitom obrovský: do roku 2050 by mohla snížit celkové emise oxidu uhličitého ze stavebního materiálu o 38 procent! Cílem stavebního sektoru by proto měla být maximalizace hodnotového využití prvků a minimalizace potřeby recyklace. Mezi aktuální trendy pak patří digitalizace, prefabrikace, nové byznys modely. Příkladem toho, jak funguje cirkularita v praxi, je momentálně dekonstrukce budovy Mercuria, kterou provádí firma SKANSKA (o tom se můžete dozvědět více také v posledním podcastu Loopy Vojty Kovala). Pokud by Vás zajímala více práce studia crea-tura (třeba dřevostavba s využitím mycelia/hub v Japonsku a následná možnost budovu zkompostovat), podívejte se na jeho stránky

Šárka Nevoralová z Komerční banky představila, jak se udržitelným provozem zabývá jedna z největších bank v Česku. KB chce být do roku 2026 uhlíkově neutrální a zaměřuje se na smart office: digitalizaci, elektromobilní vozový park nebo výrobu vlastní energie (instalace FVE na střeše centrály). Nová budova na pražských Stodůlkách má také certifikace LEED a BREEAM, banka dále využívá vlastní kávovou sedlinu na výrobu promo materiálů (např. mýdla) a reklamní předměty jsou často vyráběny v rámci upcyklace

Petra Csefalvayová z Inštitútu cirkulárnej ekonomiky (INCIEN SK) popsala zkušenost nastavování zelené kanceláře v prezidentském paláci slovenského prezidenta a následně prezidentky. Jejich práce odhalila, že z průměru 50 kg odpadu denně byla nerecyklovatelná pouhá 3 kila! Současná prezidentka Zuzana Čaputová si téma udržitelnosti vzala za své, a tak je cílem její kanceláře být uhlíkově neutrální do 2030 jako první na světě a také uděluje Prezidentskou pečeť pro zelenou státní správu. Zkrátka správný lídr ví, že musí jít příkladem.

Téma udržitelnost neustále nabírá na popularitě, co si uvědomují i společnosti na trhu a proto jí ve velkém množství zařazují i mezi svoje komunikační témata. S popularitou tématu ale neroste povědomí společnosti o možných nástrahách této komunikace a proto se může stát, že zákazníci jednoduše neodhalí přítomnost greenwashingu.

Jak vypadají konkrétní příklady z českého trhu a s jakými hřích se můžou zákazníci nejčastěji potkat? Na to odpovídá další série Manuálů komunikace bez greenwashingu, která vzniká díky spolupráci Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a CIRA Advisory. Čtenáři mohou seznámit se situací na trhu maloobchodních řetězců, v průběhu roku vzniknou podobné manuály také pro sektory jako bankovnictví, energetika nebo nábytkářství.

Série opět vzniká v spolupráci Fakulty sociálních věd UK a CIRA Advisory a navazuje na úspěšný Manuál komunikace udržitelnosti bez greenwashingu. Stejně jako tomu bylo u prvního manuálu, síly spojili odborníci z CIRA Advisory Jana Bábiková a Albert Schandl a studenti Marketingové komunikace a PR na FSV UK pod vedením Petry Koudelkové, Ph.D. Cílem nové série je zmapovat český trh a specifika jednotlivých odvětví s ohledem na jejich komunikaci udržitelnosti. 

Co nás překvapilo u maloobchodních řetězců? 

Tento trh je obecně považován za ten, pro který není téma udržitelnosti novinkou, co dokládají i mnohé reporty o udržitelnosti, které jednotlivé řetězce vydávají. I proto je překvapivé, že udržitelnost není prioritním tématem v komunikaci směrem k zákazníkovi. 

U green marketingu někdy radši platí „méně je více”

Na základě stanovených kritérií manuál hodnotí trh obecně i z pohledu jednotlivých hříchů. Na grafu níže je vidět zajímavý trend. Řetězce, které si v udržitelnosti vedou nejlépe jí nekomunikují a naproti tomu jsou řetězce, které o ní víc mluví, než jí převádějí do praxe. 

Graf

Pozor na vágní tvrzení a skryté kompromisy 

Manuál si dal taky za cíl zhodnotit jednotlivé hříchy z pohledu jejích vážnosti a frekvence výskytu. Na základě toho zjistil, že by si zákazníci měli nejvíc dát pozor na vágní tvrzení a skryté kompromisy. Konkrétní příklad vágního tvrzení i způsob, jak se tomuto hříchu vyhnout je uveden v samotném manuálu. 

Není BIO jako BIO 

Specifickou kategorii pro trh maloobchodních řetězců jsou certifikáty, které jsou často falešné. Nejčastěji šlo o označení BIO bez oficiální certifikace nebo bez vlastních stanovených kritérii. Ne každý symbol je symbolem udržitelnosti produktu nebo zárukou jeho kvality. Manuál se zaměřil na privátní značky, ale tento hřích se v nemalé míře objevuje i u produktů od dodavatelů. 

Není bio jako bio

Pokud Vás zajímají další novinky z oblasti udržitelnosti a cirkulární ekonomiky, doporučujeme sledovat náš Linkedin, pustit si podcast Loopa Vojty Kovala, nebo se zaregistrovat pro odběr našeho pravidelného newsletteru. Zároveň se neváhejte podívat na naší novou webovou stránku, kde najdete vše o greenwashingu.

Zde si stáhněte nový Manuál komunikace udržitelnosti bez greenwashingu

Již proběhly první bloky kurzu Cirkulární ekonomika. Kurz si bere za cíl detailněji představit klíčová témata cirkulární ekonomiky pro fungování firem. První lednový blok kurzu se proto zaměřil na nejprve zaměřil na materiály & design a vodu & biodiverzitu. Na druhém bloku kurzu Cirkulární ekonomika jako cesta k úsporám jsme měli na programu téma cirkulární energetiky a odpadů. Díky velmi zajímavým hostům jsme nahlédli podrobněji do problematiky, která je velmi komplikovaná.

Jak je to tedy s materiály?

Albert Schnadl z CIRA Advisory mimo jiné představil v rámci cirkulární ekonomiky potenciál úspor, který v případě primárních zdrojů může dosahovat 64 % nebo hodnoty 130 miliard euro, když vezmeme v potaz 150 milionu tun železa, plastu a aluminia, které se každoročně nacházejí na konci svého životního cyklu. Co opravdu musíme chápat jako klíčové, je produkt jako služba, modularita, prodloužení životního cyklu, inovativní materiály, moderní technologie a znovuvyužití existujících materiálů.

Adam Havel z MateriÓ zmínil, že při přemýšlení o nejlepších materiálech je vždy důležité zaměřit se na kontext. Představil materiálové inovace, environment footprint a zdůraznil roli LCA, tedy analýzy životního cyklu, která hraje v cirkularitě a cirkulárním přemýšlení důležitou roli.

Lubomír Krupa z Ateliéru Paletky představil, jak prakticky využívají palety exotického dřeva, které by jinak skončilo na skládce či ve spalovně. V Paletkách aplikují princip krátkého dojezdu pro nákup palet, znovu využití materiálů, modularitu, upcycling a přemýšlejí o nábytku v dlouhém horizontu.

Barbora Kotoun z IKEA nakonec seznámila účastníky kurzu s tím, jak se snaží aplikovat principy cirkularity IKEA. Firma podporuje výkup použitého nábytku (zelený buy-back Friday), zohledňuje analýzu životního cyklu, využívá certifikované dřevo, dává tipy na opravy a prodloužení životnosti a klade si za cíl být do roku 2030 cirkulární.

Téma Vody a biodiverzity

Dagmar Milerová Prášková z CIRA Advisory představila téma biodiverzity z globálního hlediska, kdy mezinárodní i evropské plány na obnovu biodiverzity a ochrany životního prostředí jsou velmi ambiciózní. Také se překrývají agendy ochrany klimatu, biodiverzity, udržitelného rozvoje nebo potravinové bezpečnosti, o kterých se vyjednává v mnoha mezinárodních organizacích, což může vést k různě nastaveným cílům a doporučujícím krokům. V ČR se snižující biodiverzita a negativní dopady klimatické změny projevují ve zhoršujícím se suchu, které ohrožuje krajinu a produkci potravin.

Jakub Med ze spolku H2ospodař! zdůraznil, že v ČR bude mít zvyšování teploty zásadní dopady na kvalitu života a poukázal na to, jakou zásadní roli mají města a člověk na kvalitu vody i její úbytek. Představil také metodiky MPO a MŽP pro vodní audit a odpovědné hospodaření s vodou.

Karel Plotěný z ASIO také hovořil o vlivu měst a malého odpařování a zasakování vody a jako řešení představil principy modrozelené infrastruktury: zelené střechy (kombinace s fotovoltaikou), zelené podklady pro parkování, využití dešťové vody a nutnost dostat požadavky modrozelené infrastruktury do veřejných zakázek i soukromých nákupů.

Klára Hálová z firmy Mattoni ukázala, jak jsou klima a biodiverzita spojené nádoby a že pro Mattoni je biodiverzita důležitým tématem, protože zdravé přírodní zdroje (voda i půda) jsou pro ně životně důležité.

Energetika – bez obnovitelných zdrojů to nepůjde

Martin Sedlák, ředitel Svazu moderní energetiky, představil současné trendy Evropské unie, které se obtisknou do české legislativy, nebo se již v současnosti v české legislativě vyskytují. Co stojí za zmínku, je jistě fakt, že dochází ke zvýšení cen emisních povolen a tyto výnosy jsou určeny pro financování Modernizačního fondu. Jinými slovy ten, kdo znečišťuje, musí platit a přispívat ke zlepšení současné situace.

Neméně zajímavý je také koncept agrivoltaiky, tedy propojení zemědělské produkce a výroby solární energie, kde ovšem platí, že v ČR zatím chybí legislativa a bude snad dopracována ještě v tomto roce. Kromě financování obnovitelných zdrojů a instalace fotovoltaických elektráren, které jsou momentálně jedním z hlavních řešení energetické krize a vysokých cen energie, jsou to ale také energetické úspory, které je třeba chápat jako důležité téma, například skrze zateplování budov. Zajímavostí třeba je, že budovy v pasivním standardu mají potenciál ušetřit až 90 % energie.

Jaroslav Nutil z firmy Mondi Štětí, která je největší papírna v ČR, přiblížil účastníkům výrobu papíru a nastavování cirkulárních principů v papírenském odvětví. Zajímavé je, jak se firma staví k minimalizaci a využití odpadu a šetrnější produkci v celém výrobním procesu.

Ondráš Přibyla z organizace Fakta o klimatu představil energetickou transformaci jako šachovou hru, kdy je třeba pro různá období vytvářet jiné strategie, a představil dále odhady produkce energie z obnovitelných zdrojů v roce 2030.

A co si z webinářů lze odnést? Že v podnicích vzniká obrovské množství odpadu a naší snahou je ukázat, jak přemýšlet nad druhy materiálů, nad výrobou a spotřebou, jaké jsou nástroje pro měření dopadů a materiálních toků, a pak hledat úspory jak finanční, tak i environmentální. Zároveň žádný materiál není špatný, jen je špatně využíván.

Odpady

Téma odpadů uvedl Albert Schandl z CIRAA. Mottem této hodiny bylo „žádný odpad, dobrý odpad“.

Mimo jiné mluvil o tom, že definice odpadů v současném zákoně jde někdy proti principům cirkulární ekonomiky a že je důležité mít na paměti hierarchii nakládání s odpady, protože zásadní je prevence vzniku odpadu.

Elias Karraa z firmy Lavaris představil technologie na recyklaci těžko zpracovatelného odpadu (beton, pneumatiky, sádrokarton, sklo, plast) cestou drcení a mletí a představil platformu Reborn Design, kde spolupracují s architekty a designery a vytvářejí z odpadu v rámci soutěže zajímavé produkty.

Patrik Luxemburk prezentoval firmu Stabilplastik, která zpracovává směsný plastový odpad (až z 80 % se běžně těžko zpracovává) a vyrábí z něho plastové přepravní palety. Firma například zaručuje zpětný sběr rozbitých palet, udělala si analýzu životního cyklu plastových palet z recyklátu (ty jsou o 75 % méně zatěžující než dřevěná paleta) a jejich technologie výroby je bezodpadová technologie, tedy pěkný příklad cirkulární výroby.

A shrnutí na konec po prvních blocích kurzu Cirkulární akademie: ochrana životního prostředí je zásadním pilířem ESG a udržitelnosti a CSR a dobrovolné aktivity již nestačí. Na to myslí i legislativa přicházející v podobě různých strategií v rámci Zelené dohody a mezinárodních úmluv. Myslet na eliminaci negativních dopadů na životní prostředí musí zkrátka každý.

Zelené fabriky, zprávy o sázení stromů nebo štítky vágně deklarující udržitelnost jsou asi první myšlenky, které se Vám spojí s greenwashingem. V některých případech je greenwashing do očí bijící, někdy je jeho odhalení mnohem složitější a musíme si dávat pozor, na základě jakých kritérií chceme sdělení označit za greenwashing. Kromě našich subjektivních parametrů existuje také vícero právních norem, které greenwashing upravují a za jejichž nedodržení hrozí obchodním subjektům sankce. Jaké to jsou? A jaká soudní rozhodnutí o greenwashingu už padla? To se dozvíte v článku.

Co je to greenwashing?

Existuje množství definicí greenwashingu. Prakticky všechny se ale shodnou v tom, že greenwashing je klamavá komunikační taktika, která má za cíl prezentovat zboží nebo službu jako šetrnější k životnímu prostředí než ve skutečnosti je. S rostoucím významem udržitelnosti pro nákupní rozhodování spotřebitelů i firem roste také množství tzv. zelené reklamy. Logicky proto kolem sebe často vidíme neověřené zelené deklarace různých společností z různých oborů, které manipulují k nákupu svého udržitelného produktu. Mnoho tvrzení je ale nepodložených, neověřitelných nebo nepřesných.

Tvrzení obchodníků si už ale často nikdo neověřuje – spotřebitelé i nákupčí ve firmách jsou zavaleni množstvím dalších povinností a přirozeně se do hloubkových rešerší nepouští. Proto není divu, že greenwashingové reklamní sdělení často fungují docela dobře. Alespoň krátkodobě. Z dlouhodobého hlediska ale greenwashující společnosti hrozí poškození reputace, propad hodnoty firmy nebo také právní konsekvence.

Zdroj: Canva

Jaké právní normy upravují greenwashing?

V zemích Evropské unie upravuje greenwashing několik právních norem. Jsou to zejména Směrnice o právech spotřebitelů (Directive (EU) 2019/2161), Směrnice o nekalých obchodních praktikách (Directive (EU) 2019/2161) a Směrnice  o klamavé a srovnávací reklamě (Directive (EU) 2006/114). Tyto právní normy se budou průběžně aktualizovat pro naplnění záměrů Green Dealu.

Směrnice o nekalých obchodních praktikách také doplňuje další právní předpisy EU. V oblasti environmentálních tvrzení doplňuje zejména:

  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 66/2010 o ekoznačce EU (280),
  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1369, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky (281),
  • směrnici 1999/94/ES o dostupnosti informací pro spotřebitele o spotřebě paliva a emisích CO2 při prodeji nových osobních automobilů, směrnici 2012/27/EU o energetické účinnosti (282) ve znění směrnice (EU) 2018/2002 (283),
  • směrnici 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (284),
  • nařízení (EU) 2020/740 o označování pneumatik s ohledem na palivovou účinnost a jiné parametry (285),
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (286),
  • směrnici 2009/125/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (287),
  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/848 o ekologické produkci a označování ekologických produktů (288),
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (289),
  • směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (290). 

V tomto článku se zaměřujeme pouze na právní úpravy komunikace udržitelných akvitit. Širší právní úpravy Green Dealu a environmentálního práva jsou mnohem komplexnější a více do detailu upravují pravidla pro použití různých látek nebo označování výrobků.

Jaké vztahy upravují uvedené právní normy?

Většina zmíněných právních norem se věnuje vztahům mezi obchodní společností a koncovým zákazníkem, tedy tzv. B2C segmentu. Vztahy mezi obchodními společnostmi, B2B segment, jsou chráněny především Směrnicí o klamavé a srovnávací reklamě. I přesto, že v obchodních vztazích mezi B2B subjekty nejsou legislativní normy tak podrobné, greenwashing zde může mít pro firmy ještě širší dopady. V rámci plánovaného nefinančního ESG reportingu  totiž začnou firmy detailněji pátrat po původech environmentálních tvrzení svých dodavatelů a špatná reputace jakožto dodavatele se napravuje mnohem hůře než zaplacení jedné pokuty v soudním sporu.

„Směrnice o nekalých obchodních praktikách nestanoví konkrétní pravidla týkající se environmentálních tvrzení. Poskytuje však právní základ s cílem zajistit, aby obchodníci neuváděli environmentální tvrzení způsoby, které jsou vůči spotřebitelům nekalé. Nezakazuje používání „zelených tvrzení“, pokud nejsou nekalá.” – Zní z oficiálního výkladu Evropské unie ke Směrnici.

Firmy tak mají poměrně volnou ruku v tom, jak své udržitelné počiny komunikovat. Musí se ale vyvarovat greenwashingu.

Jak tedy správně a legálně komunikovat udržitelnost?


1. Buďte transparentní

Nejjednodušší pravidlo, kterého se firmy mohou u komunikace udržitelnosti držet, je maximální transparentnost. Čím transparentnější budete, čím více dat na podložení vlastních argumentů zveřejníte, tím jste více chráněni právně i reputačně.

Konkrétně evropská legislativa doporučuje:

„Podle článků 6 a 7 Směrnice o nekalých obchodních praktikách týkajících se klamavých jednání a opomenutí musí obchodníci uvádět pravdivá ekologická tvrzení, která neobsahují nesprávné informace a která musí být předkládána jasně, konkrétně, přesně a jednoznačně, aby bylo zajištěno, že spotřebitelé nebudou uvedeni v omyl. Podle článku 12 Směrnice o nekalých obchodních praktikách musí mít obchodníci k doložení svých tvrzení k dispozici příslušné důkazy a musí být schopni předložit je srozumitelným způsobem příslušným donucovacím orgánům, je-li tvrzení zpochybněno.”


2. Nepoužívejte falešné certifikace

Je přirozené, že použití certifikace, která produktu nebyla udělena nebo které uplynula její platnost, není v pořádku. Konkrétní certifikací může firma navíc označit pouze konkrétní výrobky, které certifikační značku dostaly. V případě použití soukromé značky je nutno také vysvětlit její význam.

Jak jsme zjistili v rámci výzkumu greenwashingu s Univerzitou Karlovou, spotřebitelé různým označením důvěřují, ale neznají jejich význam. Značkou, které v našem výzkumu nedokázali přiřadit správný význam nejčastěji, byla oficiální značka pro biopotraviny od Evropské unie. Jedna z možností je vytvořit si na webových stránkách sekci pro udržitelnost a vysvětlit zde co nejvíce informací.

3. Nepoužívejte vágní tvrzení a nepravdivé informace

Jednoduchý příklad je bambusové nádobí. Mnoho restaurací nebo cateringových společností toto nádobí začalo používat v domnění, že se jedná o ekologičtější alternativu. Ve skutečnosti bylo ale nádobí vyrobeno ze směsi bambusu a pryskyřice a rozložitelné bylo pouze v laboratorních podmínkách nebo ze směsi bambusu a plastu a tudíž označení jako udržitelné nebo recyklovatelné bylo zavádějící.

4. Zohledňujte celý životní cyklus výrobku

Příklad, který přímo uvádí Evropská unie, je reklama na umělý trávník. Ten byl vyobrazen jako šetrný k životnímu prostředí, protože ve fázi používání nepotřebuje vodu, hnojivo ani údržbu. Jeho výroba a konec životního cyklu (recyklace nebo vyhození) ale mají výrazně negativní dopad na životní prostředí. Na výrobu trávníku se totiž spotřebuje plastový materiál a energie, výrobek se následně zabalí, přepraví z místa výroby (pravděpodobně mimo EU) a po konci životnosti se vyhodí na skládku nebo do spalovny (recyklace podobného výrobku je málo pravděpodobná). Všechny tyto procesy spotřebují materiály a emise. Oproti tomu živý trávník vyžaduje jistou péči a můžeme hledat různé přírodní alternativy, které jsou pro biologickou rozmanitost lepší než „obyčejný” trávník, pořád je ale z hlediska celého životního cyklu živý trávník lepší alternativou než plastová tráva.

Zdroj: Canva

5. Používejte vhodnou vizuální komunikaci

Evropské právo pokládá za greenwashing také vyobrazení produktu nebo služby, které by mohly spotřebitele uvést v dojem, že se jedná o udržitelný produkt. Pozor tedy na zobrazení, která používají modrou a zelenou barvu nebo fotografie přírody. Udržitelnost jde efektivně komunikovat také bez použití těchto „tradičních” symbolů. Velice hezký příklad je například rebranding Biopekárny Zemanka, která používá širokou škálu barev pro prezentaci svých produktů. Environmentální benefity svých produktů se jí daří komunikovat značkami přímo na obale, na webových stránkách a skrze další aktivity a PR společnosti.

Greenwashing

Správná komunikace udržitelných počinů může být i pro zkušené marketéry disciplína sama o sobě. Doporučujeme proto dobře znát vlastní produkty, ptát se i nepříjemné otázky o environmentálních dopadech a v ideálním případě se poradit s odborníky,  kteří pomohou nastavit celou komunikaci udržitelnosti bez greenwashingu. Tuto službu nabízíme také v CIRAA, přičemž naše znalosti postupně rozšiřujeme díky dlouhodobým spoluprácím s našimi klienty a také díky výzkumu greenwashingu, který provádíme ve spolupráci s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2022 jsme vydali praktický Manuál komunikace udržitelnosti bez greenwashingu a letos pracujeme na jeho dalším rozšíření.

Cirkulární ekonomika je komplexním tématem, kterému se poslední roky dostává stále více pozornosti. Zatímco v prvním díle tohoto dvoudílného článku jsme se podívali na praktické dopady cirkulárních principů, druhý díl bude věnován dezinformacím. Ty se začínají stále více objevovat ve veřejném prostoru, a zkreslují tak skutečný obsah cirkulární ekonomiky i jejích přínosů. S jakými dezinformacemi o cirkulární ekonomice se tedy nejčastěji setkáváme?

Z článku se dozvíte zejména:

  • Jak může cirkulární ekonomika pozitivně ovlivnit naši životní úroveň.
  • Jak je cirkulární ekonomika propojená s evropskou legislativou.
  • Co znamená sdílená ekonomika a jaké možnosti nabízí.
  • Jak nám může cirkulární ekonomika pomoci z energetické krize.

O čem není cirkulární ekonomika?

Internet zaplavily dezinformační weby a s nimi i zkreslené myšlenky a názory, které se opřely také do tématu cirkulární ekonomiky. Mnohdy však tyto postoje vychází z neporozumění tématu, a proto bychom touto cestou rádi uvedli nejčastější dezinformační fauly na pravou míru. O čem tedy skutečně není cirkulární ekonomika?

Dezinformace č. 1: Cirkulární ekonomika je o utahování opasků na úkor životních standardů

Z průzkumu Česká (ne)transformace 2022 sociologického ústavu STEM a výzkumného a komunikačního centra Institut 2050 vyplývá, že ačkoli jsou si Češi vědomi nutnosti zelené transformace, mají zároveň velký strach z ekonomických a sociálních dopadů, které s sebou tyto změny přinesou. Právě strachu v kombinaci s nedostatkem informací o příčinách a dopadech klimatické krize se chopili dezinformátoři i populisté, a přinášejí tak veřejnosti mnohdy doslova katastrofální obrazy poklesu životní úrovně lidí, které přinesou Green Deal, cirkulární ekonomika nebo přechod na obnovitelné zdroje energie. 

Realita: Cirkulární ekonomika dává v první řadě ekonomický smysl

Konkrétními příklady úspěšných realizovaných projektů přinášíme důkazy o tom, že cirkulární ekonomika dokáže nejen zachovat naše současné životní standardy, ale v dlouhodobém rámci může tyto standardy také zvyšovat. V mnohých oborech, jako je například energetika, aplikování cirkulárních principů například v podobě obnovitelných lokálních zdrojů energie pak doslova zabraňuje krizím a propadu životní úrovně.

  • O zajištění dodávek vlastní energie, a tedy zamezení energetických výpadků a cenových výkyvů, usiluje i kladenská továrna LEGO. Střechy svého výrobního podniku proto pokryla fotovoltaickou elektrárnou.

Dezinformace č. 2: Cirkulární ekonomika vede ke snižování kvality výrobků

Mezi cirkulární principy patří recyklace, upcyklace, repasování, dead-stock nebo second-hand a další. Naše konzumní společnost za desetiletí své existence přiřkla těmto modelům a z nich vzniklých produktů nálepku druhořadého zboží nižší kvality. 

Realita: Cirkulární obchodní modely jsou inovativní, což umožňuje zachování kvality výrobků

Technologie a lidské know-how o materiálech a jejich zpracování však již pokročily natolik, že můžeme tyto úsporné a šetrné obchodní modely používat, aniž bychom slevovali na kvalitě zboží a materiálů.

  • Ateliér Paletky upcykluje jednocestné palety, ze kterých vyrábí luxusní nábytek. Zhodnocuje tak materiál, který byl po svém jednorázovém použití v logistickém oboru považován za odpad. Ateliér Paletky však v těchto jednorázových paletách objevil zdroj vzácných a exotických dřevin, které přetváří na nový nábytek a bytové doplňky.

Dezinformace č. 3: Cirkulární ekonomika poškozuje mezinárodní obchod

Cirkulární principy vedou mnohdy v lokální zpracování produktů a materiálů, což snižuje závislost firem na dodavatelském řetězci. To opravdu může vést k poklesu potřeb firem kupovat materiály a komponenty ze zahraničí. 

Realita: Cirkulární ekonomika upřednostňuje lokálnost. S mezinárodním obchodem ale dokáže bez problémů koexistovat, nepovede k jeho zániku. 

Důraz cirkulární ekonomiky na větší lokálnost přináší nesčetné pozitivní dopady nejen pro firmy, ale i pro životní prostředí. Cirkulární ekonomika tedy může v tomto ohledu napravovat negativní externality mezinárodního obchodu a mezinárodních logistických řetězců.

Dezinformace č. 4: Cirkulární ekonomika je dalším diktátem EU

Realita: Jako členové Evropské unie máme plnohodnotné místo ve všech orgánech této instituce a máme tedy možnost se aktivně podílet na tvorbě veškeré legislativy.

Již před lety se členové EU včetně ČR shodli, že cirkulární ekonomika je cestou, kterou chtějí jít a k tomu postupně vytváří nutnou legislativu. Například v podobě Plánu pro cirkulární ekonomiku nebo zařazení cirkulární ekonomiky jako jedno z témat nefinančního reportingu ESG.

Mnohé zmatky a legislativní nejasnosti tak spíše než ze strany EU vznikají v českém prostředí z důvodu nedostatečné reaktivnosti a pozornosti tomuto tématu ze strany českých zákonodárců. Ti mnohdy nechávají překlápění jednotlivých směrnic a nařízení do českého práva na poslední chvíli, což zvyšuje nejistotu firem a naopak to nahrává rétorice euroskeptiků.

Dezinformace č. 5: Cirkulární ekonomika je příklonem ke komunismu

Důležitým cirkulárním principem je i tzv. sdílená ekonomika, která je založena na půjčování nebo spoluvlastnění věcí, které nepoužíváme často či pravidelně. Cílem je zefektivnit využívání zdrojů a snížit plýtvání zdroji na výrobu nových věcí.

Realita: Efektivnější využívání zdrojů pomocí sdílení a cirkularity nevylučuje koncept vlastnění

Ačkoli někteří dezinformátoři i renomovaná média tvrdí, že cirkulární principy vylučují vlastnit majetek (Neplýtvat, recyklovat, nevlastnit. Kdy přejdeme na cirkulární ekonomiku? (Seznam Zprávy) nebo Největší revoluce kapitalismu přichází. Zaplať, ale nevlastni, velí nový trend (finmag),  sdílená ekonomika naopak nabízí další model, který můžeme smysluplně kombinovat s konceptem vlastnění tak, abychom co nejméně zatěžovali životní prostředí.

Dezinformace č. 6: Cirkulární ekonomika je vstupenkou do energetické krize

Zelená transformace včetně evropského Green dealu a přechodu na obnovitelné zdroje bývají dezinformátory označovány za viníky energetické krize, které je Evropa nyní svědkem. 

Realita: Obnovitelné a lokální zdroje energie jsou jednou z cest (nikoliv jedinou), jak dosáhnout energetické soběstačnosti.

Cenu energie však významně ovlivnilo hned několik faktorů najednou – zvýšení poptávky po elektřině v rámci po-covidového oživení evropské ekonomiky, válka na Ukrajině a s ní spojené omezení dodávek plynu z Ruska včetně snah Ruska o zvyšování ceny této komodity, výpadky jaderných a uhelných elektráren v řadě evropských zemí a zdražení emisních povolenek.

Z těchto důvodů tedy není možné označit za viníka energetické krize ani obnovitelné zdroje, ani udržitelné strategie EU. Naopak obnovitelné a lokální zdroje energie mohou být cestou, jak dosáhnout energetické soběstačnosti.

Závěr:  jak nepodlehnout nejčastějším dezinformacím o udržitelnosti?

Dezinformační rétoriku spojenou s tématem cirkulární ekonomiky dále pečlivě sledujeme a budeme i nadále napomáhat vyvracet nejčastější mýty a omyly, které se v souvislosti s cirkulární ekonomikou objevují nejen v médiích, ale i v zasedacích místnostech firem.

Nejste si v záplavě informací jisti, co přesně by mohla cirkulární ekonomika přinést vám? Tím správným rozcestníkem může být Cirkulární akademie CIRAA.

Chtěli byste si přečíst další příklady, jak funguje cirkulární ekonomika v praxi a jaké jsou její pozitivní dopady na společnost i firmy? To vše jsme shrnuli v první díle tohoto článku – O čem je cirkulární ekonomika.

Povinnost ESG reportování se v důsledku nové směrnice CSRD rozšíří na 1500 velkých firem v Česku, a to s účinností v první vlně od roku 2024. V tomto roce již firmy budou muset shromažďovat data, která budou sloužit jako podklad reportingu pro rok 2025. Ačkoli pro malé a střední podniky vzniknou přímé povinnosti nefinančního reportingu až později, ESG je už nyní ovlivňuje, a to nepřímo. Například pokud jsou součástí subdodavatelského řetězce velkých firem nebo v rámci výběrových řízení na dodavatele.

 

Plánuje Vaše firma zavádět ESG strategii (strategii udržitelnosti)? Naše komplexní ESG služby pomáhají mnohým firmám, jako je ta Vaše. Neváhejte nás kontaktovat pro úvodní nezávaznou konzultaci.

 

Velké firmy již nyní nastavují své dodavatelské řetězce dle principů ESG

Velké firmy se intenzivně seznamují s tematikou ESG a z toho vyplývající povinnosti nefinančního reportování. Aby splnily udržitelné cíle, které si v souvislosti s ESG musí definovat, mění značně i podmínky a parametry výběru svých dodavatelů. Přednost tak dostávají  lokální a menší dodavatelé, kteří již v praxi aplikují principy cirkulární ekonomiky nebo mají definovanou strategii udržitelnosti. Právě změnou v dodavatelských řetězcích dokáží totiž velké společnosti také nepřímo naplnit své udržitelné závazky a cíle.
„I když se může zdát, že ESG se týká jen velkých firem, není to tak. Malé a střední podniky zatím povinnost reportu ESG nemají, ovlivňují je ale požadavky jejich obchodních partnerů – velkých firem. Příkladem může být výběrové řízení na dodavatele kávy u našeho klienta, které jsme revidovali tak, aby splňovalo principy udržitelnosti. Tendr na dodavatele kávy se týkal celého korporátu a součástí výběrového řízení bylo například vybrat takového dodavatele, který eliminuje jednorázové obaly,” vysvětluje Laura Mitroliosová, spolumajitelka a jednatelka společnosti CIRA Advisory, poradenské společnosti zaměřující se na oblast cirkulární ekonomiky a udržitelnosti.

 

Velké firmy mají značný vliv na vývoj daného odvětví i celé ekonomiky. Právě nastavením podmínek výběrových řízení se tak ESG principy budou postupně přelévat do celé ekonomiky a ovlivní fungování i malých a středních českých firem. „Z vlastní praxe můžeme potvrdit, že velké nadnárodní společnosti už aktivně komunikují téma udržitelnosti do dodavatelského řetězce. V tomto směru pomáháme nastavovat adekvátní kritéria udržitelnosti a cirkulární ekonomiky pro velké firmy v krátkodobém i dlouhodobém horizontu tak, aby dosáhly závazků svých udržitelných strategií. Zároveň také pomáháme menším a středním podnikům se na tuto změnu a požadavky připravit, firmy musí umět deklarovat svůj postoj v oblasti udržitelnosti například formou připravené strategie,” doplňuje Mitroliosová.

ESG představuje pro malé a střední podniky příležitosti pro nové spolupráce a rozvoj inovací

Ukazuje se tedy, že udržitelné strategie představují pro malé a střední firmy nejen výzvy, ale také příležitosti. „Podniky, které se adaptují na ESG požadavky v předstihu, budou mít konkurenční výhodu v podobě lepší pozice v tendrech velkých firem nebo veřejných zadavatelů”, shrnuje za CIRA Advisory Laura Mitroliosová. Zástupci českých malých a středních podniků zároveň zmiňují, že jim však nyní pro snadnější adaptaci na principy ESG chybí příklady dobré praxe. 

„Cirkulární ekonomika nabízí mnoho způsobů, jak implementovat principy udržitelnosti v podnikání. Je třeba začít u způsobu, jakým poptáváme a nakupujeme. Proto jsme v INCIEN s našimi partnery připravili metodiku Cirkulární zadávání a nákupy, která seznamuje firmy mimo jiné se základními principy nastavení výběrových řízení a nákupů tak, aby byly v souladu s principy udržitelnosti,” doplňuje Dagmar Milerová Prášková, která se věnuje tématu cirkulárního nakupování v Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN).

Jak se obaly staly top tématem v diskuzi o udržitelnosti? Online nákupy, a tím pádem i výroba a používání obalů v e-retailu v posledních letech prudce vzrostly (i s přispěním pandemie Covid-19). Tento trend potvrzují čísla růstu objemu zásilek našich největších logistických hráčů. Skupina Packeta, kam patří také Zásilkovna, v roce 2020 zdvojnásobila obrat a počet přepravených zásilek vzrostl o 114 %. Toto tempo růstu pokračovalo i v loňském roce. Síť výdejních míst má Zásilkovna připravenou na 800 tisíc zásilek denně. Rychle rostly i další společnosti, např. DPD či PPL. S přibývajícími online nákupy se však zvětšuje i dopad na životní prostředí skrze používání obalů.

 

Česko se zvykne označovat jako e-shopová velmoc. Na počet obyvatel se pyšníme nejvyšším počtem e-shopů v Evropě. Miroslav Uďan, zakladatel platformy Shoptet, odhaduje, že do dvou let bude v Česku přes 50 000 e-shopů.

S masivním růstem odvětví e-commerce se obaly stávají jedním z důležitých témat v oblasti udržitelného byznysu. Proto značky, které to myslí s udržitelností opravdu vážně, pro své obaly nastavují určité strategie.  Jeden z našich konzultantů v CIRA Advisory, Albert Schandl, se specializuje na analýzu materiálových toků firem. Ta mimo jiné zahrnuje i výběr a použití udržitelných obalů. V tomto rozhovoru a případové studii značky Freshlabels Albert objasňuje, jak má obchod zabalit své objednávky takovým způsobem, aby co nejméně zatížil planetu, ale zároveň vzal v potaz i svůj byznys model.

Co se z článku dozvíte: 

  • Případová studie – Jak jsme pro firmu Freshlabels navrhli vhodný obalový materiál?
  • Jaká jsou klíčová kritéria při posuzování udržitelnosti obalů?
  • Může být nakupování standardizovaných obalů pro e-shop udržitelnou variantou?
  • Jsou bioplasty v současné době udržitelnou alternativou pro obaly?

Jaký obal je nejudržitelnější? 

V záplavě často protichůdných informací spoustě firmám není zřejmé co si vlastně pod udržitelným balením mají představit. Proto jsme s Albertem nejasný pojem „udržitelné obaly” rozmělnily na menší „kousky“. „Jedna z prvních častých otázek, na kterou se klientů ptáme, zní následovně: „Potřebujete vůbec tento obal?“. Firmy by si totiž měli uvědomit, že tím nejudržitelnějším obalem je obal žádný,” začíná Albert popisovat z jakých úhlů se má ve firmě uvažovat o udržitelnosti obalů.

Co dál s obaly, které projdou tímto úvodním sítem? Pokud daný obal firma potřebuje, tak Albert s klientem individuálně řeší proč mají zrovna tento obal. Detailněji zkoumají jeho dopady na životní prostředí a případně hledají udržitelnější alternativy k danému obalu.

Víte, že?

Amazon odesílá více než půl miliardy balíčků ročně (přibližně 1,6 milionů balíčků denně) a svou uhlíkovou stopu v roce 2020 vyčíslil na 60,64 milionů tun? Pandemie Covid-19 tato čísla ještě zvýšila.

Proč do tvorby obalové strategie zapojit odborníka?

Pro základní představu – kolik kritérií udržitelnosti se u obalů v praxi vyhodnocuje? „Těchto ukazatelů existuje více jak 10. Patří  mezi ně již dobře známá uhlíková stopa, ale i potenciál snižování ozonové vrstvy, spotřeba vody a další (viz link). Všechny ukazatele během projektu analyzujeme a hledáme to nejudržitelnější obalové řešení v konkrétní situaci klienta. Na tvorbu takové udržitelné obalové strategie klient nemá dostatek času a často i zkušeností,“ upřesňuje Albert. 

Důležitým odrazovým můstkem pro manažment firmy při tvorbě obalové strategie je uvědomit si, že tato problematika je opravdu komplikovanější než se na první pohled může zdát. Například plastový obal nelze jednoduše zaměnit za papírový. „Zde bych chtěl zmínit jeden častý mýtus, a sice že plastová taška je ta nejhorší možnost. Z různých studií vychází, že plastová taška má například nejnižší uhlíkovou stopu ve zkoumaném vzorku a ani v ostatních ukazatelích si nevede špatně, až například na tzv. littering. Nejlepší způsob,  jak může každý v současné době snížit dopad obalů na životní prostředí, je tyto tašky použít tolikrát, kolikrát je to možné. A to například i jako pytle na odpad,” pokračuje Albert.

„Je skvělé, že u nás fungují společnosti jako je CIRAA,” uvádí Jakub Veselský, ředitel Freshlabels, obchodu s udržitelnou módou. Přestože se celé problematice odpovědného podnikání věnujeme velmi intenzivně, nemáme kapacitu na detailní studium všech témat. Proto je důležité mít po ruce partnera, který je na stejné vlně a umí nás doplnit tam, kde to potřebujeme,” doplňuje.

Právě ve Freshlabels Albert pomohl s nastavením udržitelné strategie obalů. V krátké případové studii na konci tohoto článku se dozvíte, jak tento projekt probíhal.

Potřebujete vůbec tento obal? Firmy by si měli uvědomit, že tím nejudržitelnějším obalem je obal žádný.

Zhodnoťte možnosti druhotného využití obalů

Když jsme již začali se srovnáním papírových a plastových obalů – dá se obecně zhodnotit, jaký druh si vede lépe z hlediska udržitelnosti? Dle Alberta čistě z pohledu materiálu neexistuje jednoznačné správné řešení. Vše záleží na ukazateli skrze který určujeme udržitelnost daného obalu. Nejčastěji se v praxi setkáváme s ukazateli uhlíkové stopy obalu, případně s jeho potenciálem pro druhotné využití, neboli recyklace. Plastový obal má průměrně několikanásobně nižší uhlíkovou stopu než papírový. Na druhou stranu pravděpodobnost recyklace v České republice je jasnější u papíru.

Co přesně znamená potenciál obalu pro druhotné využití? Albert vysvětluje že jde o míru pravděpodobnosti, že daný obalový materiál neskončí na skládce nebo v ZEVO (zařízení na energetické zpracování odpadu, často nesprávně pojmenované jako spalovna). Tento přístup je plně v souladu s cirkulární ekonomikou a v jednom z našich článků se můžete dočíst, jak lze cirkulární skóre zlepšit.

Jedním z rozhodujících ukazatelů udržitelnosti obalu je tedy jeho znovupoužití – ať už jde o papír nebo plast. „Často na obalech můžeme vidět nápis „100% recyklovatelný”. Tento nápis je ale velice zavádějící, protože teoreticky je vše plně recyklovatelné”. Navíc zatím neexistuje oficiální metrika, která by určila stoprocentní recyklovatelnost” jednotlivých výrobků či obalů. V lepším případě nalezne na výrobcích nápis „100% recyklovaný materiál. Tehdy se již jedná o využití recyklovaných materiálů, což je v souladu s cirkulární ekonomikou. V nejideálnějším případě by tento materiál měl být i takzvaně „post consumer recycled”, tedy ve zkratce, že materiál pochází ze žlutých nebo modrých popelnic,” objasňuje Albert Schandl.

Plastový obal má průměrně několikanásobně nižší uhlíkovou stopu než papírový. Na druhou stranu pravděpodobnost recyklace v České republice je jasnější u papíru. Vratné plastové obaly mají častokrát nejnižší uhlíkovou stopu oproti ostatním materiálům.

Prozkoumejte environmentální dopady svých obalů komplexně

S Albertem jsme se pustili do detailnější analýzy a rozebírali jsme další důležité faktory, které v rámci tvorby udržitelné strategie obalů nesmí firma opomenout. Dle Alberta je u všech druhů obalů důležité znát nejen místo jejich výroby, ale i původ materiálů pro danou výrobu. Samozřejmě lokální suroviny a výroba je v rámci udržitelnosti preferována.

Velkou roli hraje i hmotnost materiálu, z něhož je obal vyroben. „Uhlíková stopa výrobku stoupá úměrně s jeho hmotností. Tedy s vyšší hmotností se zvyšuje i environmentální dopad obalu. Samozřejmě nižší hmotnost se částečně odráží i v nižší spotřebě v logistice. Výjimkou mohou být vratné obaly, kde je vyšší hmotnost často kompenzována několikanásobným použitím. Vratné (plastové) obaly, tak mají většinou nejnižší uhlíkovou stopu oproti ostatním materiálům. Vratné obaly mají i vyšší potenciál recyklovatelnosti při dodržení základních principů cirkulární ekonomiky,” doplňuje Albert.

K posouzení dopadů obalů na životní prostředí se využívá tzv. posouzení životního cyklu výrobku se zkratkou LCA (Life Cycle Assessment). Ve vztahu k obalům tato standardizovaná metoda zkoumá již zmiňovanou uhlíkovou stopu a další faktory. Například eutrofizaci vody, používání neobnovitelných surovin nebo poškozování ozonové vrstvy. LCA je tedy jednou z nejdetailnějších cest jak pochopit environmentální dopad obalu, který firma používá či plánuje využívat.

Albert vysvětluje jak se LCA metoda vlastně aplikuje v případě obalů: „Aplikace LCA v případě obalů je stejná jako v případě  jiných výrobků a služeb. V ideálním světě by každý prodejce měl zpracované LCA na své vlastní výrobky, které by šlo porovnat a vybrat to nejlepší řešení. Bohužel ne každý výrobek má své unikátní LCA zpracované. Musíme proto pracovat s generickými LCA zpracované univerzitami, jinými vědeckými institucemi či zástupci výrobců. I přesto že  se jedná o vědeckou metodu, tak se výsledky jednotlivých studií mohou lišit kvůli lokálním aspektům (energetický mix, podíl recyklace atd.), výběrem dat, zadavatelem a podobně. Z tohoto důvodu je nutné mít těchto generických LCA několik a navzájem je porovnávat. Problematika LCA by vydala na samostatný článek a i toho se možná v budoucnu dočkáte 😉 “. Nyní si však zde můžete přečíst o vyhodnocení potenciálu studie LCA pro environmentální značení výrobků.

Jednou z nejdetailnějších cest, jak pochopit environmentální dopad obalu, který firma používá či plánuje využívat, je LCA – Life Cycle Assessment. 

Ekologické řešení obalů musí zůstat ekonomické

Albert uznává, že ekologické řešení musí zůstat ekonomické. Optimalizace nákladů je neoddělitelnou součástí udržitelnosti obalů. Pořizování recyklovaných a současně recyklovatelných obalů nemusí být drahé, právě naopak. Klíčovým elementem jsou tady samozřejmě úspory z rozsahu – čím větší množství obalového materiálu jste schopni koupit, tím nižší je cena za ks.

Nezapomínejme ani na nepřímé výhody plynoucí z využívání ekologických obalů. Ty z dlouhodobého hlediska převyšují pořizovací náklady. „Investicemi do udržitelných obalů si značky pootevírají dveře pro novou cílovou skupinu zákazníků, kteří si vybírají značky podle jejich přístupu k životnímu prostředí. Na druhou stranu by nebylo rozumné si myslet, že pouhé používání ekologičtějších obalů udělá firmu udržitelnou. Je to jeden z mnoha kroků, které firma na cestě k udržitelnosti musí udělat. Zároveň si firma musí dát pozor na greenwashing při komunikaci svých nových obalových řešení, ke kterému to častokrát svádí. S tím vším umí pomoci profesionálové ze sféry udržitelnosti a cirkulární ekonomiky,“ argumentuje dále Albert.

Pouhé používání ekologičtějších obalů neudělá vaši firmu  udržitelnou.Je to jeden z mnoha kroků, které musíte na cestě k udržitelnosti udělat. Zároveň si při komunikaci svých nových obalových řešení ohlídejte greenwashing.

A co standardizované velikosti obalů pro e-shop?

Zejména menší firmy (např. startupy v rozjezdu, které odesílají měsíčně pár desítek či stovek objednávek) musí z ekonomických důvodů volit možnost pořizování obalů ve standardizovaných rozměrech od dodavatelů místo obalů s rozměry „na míru”. Jak se Albert Schandl dívá na tuto problematiku?

„Tento přístup nemusí být z ekologického hlediska automaticky špatný. Znamená totiž značné úspory spojené s výrobou samotného obalu. I standardizovaný obal je v pořádku, pokud maximálně respektuje velikost a tvar produktu v něm uloženém. Jednoduše řečeno – cílem je „nevozit vzduch” v krabicích. V tomto případě mají krabice jasnou nevýhodu vůči taškám, protože znamenají vždy větší množství nevyužitého prostoru. S tím dále souvisí i tzv. jev „overpacking”, čili nadměrné použití vnitřních vyplňovacích obalových materiálů. Existují však již i expediční pytle z různých materiálů, kteréoverpacking eliminují také.”

Specificky startupům a malým firmám Albert doporučuje, aby svůj byznys model utvářely dle principů udržitelnosti a cirkulární ekonomiky již od začátku. Při takovém přístupu je možné udělat daleko zásadnější úspory. „rozhodně snadnější je navíc pochopit a používat tyto principy dřív, než je pak dohánět”, uzavírá toto téma Albert.

I standardizovaný obal je v pořádku, pokud maximálně respektuje velikost a tvar výrobku v něm uloženém. Jednoduše řečeno – cílem je „nevozit vzduch” v krabicích. 

Na bioplasty prozatím zapomeňte

Až doposud Albert nevzpomněl bioplasty. Zajímá vás proč? Dle Alberta totiž bioplasty v současné době nejsou řešení – a to jak z pohledu jejich primárních surovin, tak jejich rozložitelnosti.

„Nechci zacházet do přílišných detailů a zároveň moc generalizovat, ale v současné době neexistuje hojně používaný bioplast, který by měl nízkou uhlíkovou stopu a zároveň byl plně recyklovatelný nebo efektivně rozložitelný na humus. Jistým faktorem, který by neměl být zapomenut je, že rozložením se ztrácí energie vložená do výroby. Doufám, že vývoj na tomto poli přinese v nejbližších letech zásadní změny.”

Někteří analytici by mohli namítnout, že rozložitelné, resp. kompostovatelné (bio)plasty by problém s recyklací mohly vyřešit. „Bohužel většina těchto plastů je nejen v současné době prakticky nerecyklovatelná, ale zároveň jejich rozklad může způsobit další problémy v podobě litteringu, mikroplastů nebo i emisí CO2 a CH4. Díky rapidnímu vývoji bioplastů bychom je jistě neměli do budoucna zavrhovat. V CIRAA vývoj na poli bioplastů sledujeme a doufáme, že fakticky rozložitelné plasty „bez dopadů” na životní prostředí budou brzy realitou,” uvažuje Albert. Více infomací o faktech a mýtech bioplastů si můžete přečíst v článku zde.

Díky rapidnímu vývoji bioplastů bychom je jistě neměli do budoucna zavrhovat. 

Jak probíhala spolupráce s Freshlabels?

Freshlabels je obchod s módou a dalším sortimentem. Hlavním prodejním kanálem je e-shop, nicméně značka má i kamenné prodejny. Freshlabels nás proto oslovilo s žádostí o konzultaci jejich stávajících obalových materiálů s ohledem na dlouhodobou udržitelnost.

„Vedení Freshlabels jsme představili jednotlivé druhy materiálů a navrhli řešení. Rovněž jsme je seznámili s problematikou bioplastů, kterou jsme nastínili již výše. V rámci konzultace jsme následně připravili srovnání používaných obalových materiálů a doporučili nejvhodnější varianty řešení,“ doplňuje Albert.

Optimálním závěrem při tvorbě strategie udržitelných obalů je dle Alberta situace, kdy si klient zvolí na základě všech doporučení vhodný obalový mix, kterého se bude dlouhodobě držet a neustále ho vylepšovat jak po ekologické, tak po ekonomické stránce.

Chcete svým zákazníkům ukázat, že vaše obalové řešení je součástí promyšlené strategie udržitelnosti? Nejen Albert vám s tím rád pomůže. Zkontaktujte ho zde: schandl@ciraa.eu